Malá předsíňka

predsinkaDo předsíňky se vchází hlavním vchodem ze západní strany chrámu. Předsíňka je uvnitř 6 m dlouhá a 3,1 m široká. Na levé straně předsíňky je zasazen kámen – 180 cm vysoký a 80 cm široký s kalichem v reliéfu a mající po stranách písmena A. G. -nápis je již nečitelný až na letopočet 1515. Vedle kamene jsou vybudovány schody na kruchtu a věž. Na pravé straně předsíňky stojí krásná socha Pieta z roku 1909, jejíž autorem je Štěpán Zálešák. V průčelní stěně severní postranní lodi se nachází gotický hrotitý portál. Do severní lodi se vchází dvoukřídlovými chrámovými dveřmi, které mají ve čtyřech polích řezaný ornament. Kování je železné, pocínované a tepané do páskových motivů. Držadlo pochází z první poloviny 18. století.

Architektura severní lodi

Loď je 37,5 m dlouhá, 16 m vysoká a široká 5,8 m. Ve stěně je zabudovaných pět barevných oken z dílen – Kryšpínova v Praze a Škardova v Brně 1906–1909. Okno v závěru lodi bylo vyrobeno podle návrhu P. Pantaleona Majora z roku 1913. Loď je sklenuta čtyřmi kříži, žebra jsou klínovitá a na jižní straně nasedají na pilíře arkád, na severní straně na konsoly se štítky.

Na první konsole od východu je ve štítku zobrazen pletenec, na druhém dvoje kleště. Ve svornících jsou vyobrazeny štítky s odznaky cechů. V prvním štítku od východu je vyobrazen lev se sekyrou v červeném poli a ve třetím samostříl v červeném poli. V posledních dvou polích na západu se nachází literátský kůr položený v pravém úhlu ke kruchtě, kterou zespodu zdobí obkročná gotická klenba. Ta je nejstarší částí v chrámu a dokladem české lucemburské architektury. Na svornících podkruchtí jsou malované štítky. Na prvním od východu je napsán letopočet 1906, na druhém je vyobrazen vinný hrozen s klasy a na posledním štítku jednohlavá černá orlice ve zlatém poli. Pod kruchtou na severní stěně lodi se nachází pravoúhlý zazděný portálek, který je 1,9 m vysoký a 95 cm široký, který sloužil dříve jako vchod do severní věže.

Inventář

Hned u vchodu napravo je do zdi vsazena kropenka. Kousek od kropenky stojí podpěrný sloup, na jehož jedné straně se nachází socha sv. Antonína – patrona ztracených věcí a nadějí. Na druhé straně sloupu je hladká kamenná kropenka bez ozdob. Kropenka pochází z první poloviny 18. století. U druhého podpěrného sloupu se nachází oltář Panny Marie z roku 1716. Součástí oltáře je obraz z roku 1673. Obraz byl roku 1859 přemalován Fr. Schmidtem. Po stranách oltáře stojí sochy sv. Petra a Pavla, na vrcholu pak sochy sv. Kateřiny, sv. Magdaleny a sv. Barbory. Dříve se zde nacházel i obraz sv. Tekly, který se ale ztratil.

cestaNa stěně lodi visí série obrazů Křížové cesty, která byla vyzdvižena 14. února 1751. Finanční dar 400 zlatých poskytl farář P. František Tureček, za který mu bylo učiněno slušné poděkování městkou radou.

Další oltář této lodi se nachází vedle postranního vchodu do chrámu. Je to oltář P. Marie Karlovské s letopočtem 1733 a zdobí jej obraz Navštívení P. Marie. Na tomto oltáři stávalo dříve šest rokokových stříbrných svícnů věnovaných kostelu neznámým dárcem. V současnosti tam stojí pouze dva.

U třetího podpěrného sloupu se nachází oltář sv. Kříže, jehož součástí je obraz sv. Františka Serafínského. Po stranách stojí sochy P. Marie a sv. Jana. V závěru severní lodi je schodiště, nad ním vlevo se nachází oltář sv. Jana Nepomuckého, který je znázorněn na obraze. Obraz byl malovaný některým z Brandlových žáků a roku 1729 věnovaný zdejšími občany chrámu. Na tomto obrazu je zachycený jeden z nejstarších pohledů na město z první poloviny 18. století. Po stranách obrazu stojí andělé se štíty a latinskými nápisy. Nad obrazem stojí anděl a drží nápis „Hrob jeho slavný bude“. Ve výklenku u obrazu se nachází soška P. Marie Lurdské.

Na konci severní stěny této lodi je ve zdi zasazený pískovcový náhrobní kámen (190 cm vysoký a 100 cm široký). Náhrobní kámen patří litevskému vojvodovi Dimitru Sanguškovi, který byl v Jaroměři zákeřně zavražděn roku 1554 polským šlechticem Martinem Zborovským.

sanguskoCo se vlastně tenkrát událo? Mladý Dimitr se zasnoubil s Eliškou, dcerou po knížeti Eliáši Ostrožském na Volyni. Stalo se tak ale proti vůli její matky Beaty, která s tím nesouhlasila a činila dceři všemožné překážky. Když byl pak přesto s povolením krále Sigmunda Augusta, prvního poručníka Elišky – sňatek uzavřen, uražená matka Beata přinutila krále na Dimitra vydat zatykač na podzim roku 1553. Mladý Dimitr se k soudu nedostavil, byl odsouzen k trestu smrti jako násilník a rušitel matčiných práv. Každému bylo dovoleno v polském království beztrestně ho zabít. Dimitr tedy oblékl Elišku do mužských šatů a s několika věrnými přáteli uprchl přes Slezsko do Čech. Koncem ledna se dostali až do Lysé nad Labem, kde se několik dní pozdrželi na masopustních radovánkách. Polská šlechta vydala zatýkací list a tak jeho největší nepřítel Zborovský ho začal stíhat s tak velkým úsilím, že většina členů jeho družiny cestou odpadla, pouze on sám se synem Martinem a dva zbrojnoši je v Lysé dostihli. Po marném odporu vzal Borovský Elišku k sobě, raněného a spoutaného Dimitra naložili na vůz a vraceli se zpět. Toto násilné vpadnutí Zborovského a jeho družiny bylo ale považováno za rušení pokoje a práv českého království. Poláci byli na příkaz hejtmanů zastaveni a nesměli pokračovat dál. To se stalo právě v Jaroměři. Zraněný Dimitr byl v noci v jednom z jaroměřských hostinců zákeřně zabit. Pravděpodobně na Jakubském předměstí u kostela sv. Jakuba, dnes v těch místech stojí městské domy, dříve hostinec U Chudobky č. 119. Druhý den nechali Jaroměřští konšelé jeho tělo obléci do pohřebního roucha, na své náklady koupili rakev a mladého Dimitra důstojně dne 11. 2. v kostele sv. Mikuláše pod hlavní lodí pohřbili. Polští vrazi byli v zajetí drženi celý měsíc a s tím měli jaroměřští občané velké starosti, protože museli Poláky ve dne i v noci hlídat. Polský král poté vypravil posla se žádostí o propuštění všech zajatých ke králi Ferdinandovi. Dne 28. 2. dorazili do Jaroměře z nařízení krále komisaři. Byl to pan Kaplíř, Vilém Klenovský, Jaroslav Smiřický a pan Jiří Zajíc z Hazenburku se závazkem, že polští páni v budoucnu nebudou zemi ani Jaroměři škodit, proto byli propuštěni.

Tento náhrobní kámen s erbem knížete Sanguška byl zasazen do severní chrámové zdi v roce 1860. Na kameni je polsky napsáno:

Thulieszy knize Dimithr Sangusckowycz
starosta Czyrkawski rodu wylkiego
-knize Litewskie Olgierdowa
Khureto zamordowal y zabil
nieszliachethnik Marcin Zborowski
niemyawszy do niego zadny prziciny 1554

V úplném závěru severní lodi na východní straně se nachází oltář Božího hrobu, který v roce 1909 vytvořili architekti Duce, Astl a malíř pan Zatočil z Prahy. Dříve na tomto místě stával oltář architekta Theofila Žehravského z Krakova z roku 1861. Oltář je proměněný v hrob, ve kterém leží socha Krista. Nad tumbou jsou znázorněny siluety Marie, Marty a Magdaleny.

Posledním oltářem v severní lodi je oltář krejčovského cechu – oltář P. Marie Bolestné s letopočtem, který se nachází napravo od Božího hrobu. Tento oltář nese letopočet 1686 a sochy sv. Františka Serafínského, sv. Antonína, sv. Gertrudy a sv. Terezie. V místech před oltářem stojí vzácná cínová křtitelnice. Je vysoká 140 cm a jsou zde znázorněny reliéfy dvanácti apoštolů. Roku 1518 ji zhotovil hradecký cínař a kovář Václav Tvrdocel.