Dějinný počátek

Dějinný počátek města Jaroměř vzniká v místech předslovanských sídlišť, nad soutokem řek Labe a Úpy. Díky bohatým nálezům lze s určitostí říci, že krajina na Jaroměřsku byla trvale osídlována již od nejstaršího období pravěku. V mladší době kamenné patřila lidu s tzv. vypíchanou keramikou, v pozdní době kamenné byla osídlena lidem s kulturou zvoncových pohárů, dále ve staré a střední době bronzové zde zasahovala kultura únětická a mohylová. V mladší době bronzové patřilo toto území lidu popelnicových polí s lužickou kulturou. Všechny archeologické nálezy uložené ve sbírkách muzea tedy dokládají slovanské osídlení od jeho počátku. K nejbohatším nalezištím patřila poloha Na vinici, Na Klouzkově, Horní Dolce, Na Ptákách a hlavně na náměstí. Ke všem těmto místům se vztahují doklady pravěkého, slovanského a hlavně středověkého osídlení.

Hradiště Jaroměř

Hradiště bylo založeno počátkem 11. století po sjednocení Čech na úzkém ostrožně, obtékaném ze severozápadu a jihu. Pro vystavění hradiště to bylo místo velmi strategické. Bohužel z této doby psané prameny prakticky chybí, takže se nedá přesně říci kdy a kým, bylo hradiště založeno. Městské knihy, které se dochovaly, počínají až rokem 1549. Z důvodu častých požárů ve městě byl zničen i starý městský archiv. Listinného materiálu z doby do 16. století se v jiných archivech zachovalo poměrně málo.

Nejstarší písemné zmínky

Nejstarší zmínka o hradišti Jaromiř spadá pravděpodobně do období rodu Slavníkovců, kdy po jejich vyvraždění roku 995 dostal hradeckou župu pod svoji moc Boleslav II. Po jeho smrti převzal Hradecko jeho syn Jaromír a právě zbudování hradu dostalo pravděpodobně jeho jméno. Toto ale nelze potvrdit a historicky doložit. Dalimil píše ve své rýmované kronice:

„Když Jaromir Hradecko držieše,
jedno městiště sě mu liúbieše;
na tom mistě sobě dvór postavi
a své jmě „Jaromiř“ j’mu ostavi.„

Zda-li se jedná opravdu o knížete Jaromíra, který byl později svým bratrem Oldřichem uvězněn, roku 1034 oslepen a nakonec na příkaz Vršovce Kochana roku 1038 zavražděn, nelze s jistotou říci.

První písemná zmínka o městu Jaroměř se nachází v letopisu kanovníka vyšehradského a pochází z roku 1126, kdy je Jaroměř (Jaromiř) uvedena jako místo věznění Břetislava knížetem Soběslavem I, který jej z Jaroměřského hradu dal převézt roku 1128 na Děčín.

… Bracizlauz in arce Jaromir retrusus est …

Jaroměř je zde uvedena jako hrad, který byl pravděpodobně vystavěn v místě dnešního Chrámu sv. Mikuláše, podhradí pak bývalo v místě dnešního sv. Jakubského předměstí. O založení města i chrámu nevíme téměř nic, ale pravděpodobně již za vlády Přemysla Otakara II. vzniká v sousedství hradu tržní centrum – město Jaroměř.

Písemná zmínka o městě Jaroměř pochází z roku 1298, kdy král Václav II. dal čtyři řeznické krámy ve městě klášteru v Sezemicích.

Tuto informaci potvrzuje další písemná zmínka, nacházející se v nejstarší privilegii krále Albrechta I. z roku 1307. Zde je Jaroměř uvedena jako město, jehož měšťany přijal král Albrecht I. a jeho syn vévoda Friedrich do své ochrany. Potvrdili jim všechna práva a privilegia, která obdrželi od českých králů a tato práva ještě upřesnili a rozmnožili. Od roku 1307 se Jaroměř nazývá městem královským a věnným.

Další zápis na privilegii je z roku 1308, kde vdova po králi Rudolfu I. – královna Eliška potvrdila městům Hradec Králové, Jaroměř, Chrudim a dalším dosavadní práva a privilegia a navíc se zavázala, že je nikomu nezastaví.

Roku 1363 zapsal Jaroměř věnem své manželce Elišce Karel IV. a také daroval Jaroměřským právo odúmrti, s tím, že zemře-li někdo bez přirozených dědiců, jeho pozůstalost připadne na nejbližší příbuzné podle práva Starého Města pražského. Toto potvrzuje listina krále Václava IV. z roku 1372, ve které je potvrzené výše zmíněné darování.

Kostel Panny Marie

V polovině 14. století (pravděpodobně roku 1349) založil první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic v Jaroměři klášter řeholních kanovníků sv. Augustina. V zakládacím listu arcibiskup praví, že řád řeholních kanovníků sv. Augustina: ,,V životě duchovním a kázni řeholní tou měrou prospívá, takže za dobré uznává, aby řád ten, od něhož příklad vzdělání se rozlévá a šíří, též co do počtu klášterů rozmnožen byl.“

Za městskou zdí na tehdejším Pražském předměstí byl vystavěn nový klášter s kostelem Panny Marie. V jiném listu arcibiskupa je uvedeno, že ke zřízení nové budovy u tohoto kláštera v Jaroměři byla vypsaná sbírka dobrovolných příspěvků a to po celých Čechách. Tento klášter tak nabyl značného jmění a kronikář Beckovský o něm říká, že patřil k nejbohatším v zemi. Ke klášteru vedla od mostu kamenná stezka, ve starších zápisech byla nazývána jako „ulice řečená kamení“.

S klášterem byl řeholníkům současně odevzdán do farní správy i nynější děkanský Chrám sv. Mikuláše.